Walliské Alpy 2012
(Jenda)
Rok se sešel s rokem a my opět vyrazili směr Švýcarsko. Náš team tvořili tři muži a jedna zástupkyně něžného pohlaví. Hlavním cílem bylo vyškrábat se na Matterhorn a případně ještě na nějaký další kopeček. Zlé jazyky mluvily tu o Monte Rose, tu zas o Lyskammu nebo Breithornu.
V průběhu cesty jsme se dohodli, že na Matterhorn půjdeme pro nás nejlehčí variantou, tudíž hřebenem Hörnligrat. Jak jsme v pondělí ráno vyjeli, tak jsme v úterý ráno vyšli na chatu Hörnli hütte a následující den časně ráno vyrazil k vrcholu. Vršku jsme dosáhli pouze dva, ze čtyř účastníků zájezdu, v pravé poledne a se setměním jsme byli zpět u naših stanů. Usínání nám zpestřila noční vrtulníková záchranka zabloudivších opozdilců ve stěně. Borci to s těma vrtulníkama fakt umí.
Ve čtvrtek ráno jsme sešli zpět do Zermattu, kde jsme se připojili k druhé části naší výpravy, jež vyšplhala na Mater z Talijánské strany. Zde jsem poprvé uslyšel o plánu výstupu na Weisshorn. Pro zichr jsme se šli informovat, kolik koštuje vláček na Monte Rosu, a protože cena zpáteční letenky byla 80 CHF – bylo rozhodnuto, kudy se následující dny budou ubírat naše kroky.
Páteční ráno nám zpestřili neznámí lapkové, kteří si přivlastnili naše franky, takže jsme se na odchodu trochu opozdili, díky vyplňování policejních záznamů. Toho dne nám v cestě stálo „jen 1500 m“ převýšení, které jsme prubli za 4 hodinky poctivého šlapání. Ustlali jsme si v kamenných hnízdech nad chatou Weisshorn hütte a nedočkavě vyhlíželi ráno a příchod vůdců, jejichž kroky jsme chtěli následovat. Samotný výstup byl pestřejší, když jej porovnám s Matterhornem – přechod přes ledovec, úzká skalní cestička, příkrý sněhový svah, málo míst k jištění, klasický kamenolom, hřebínek s trojkovými výšvihy, závěrečné nekončící šlapání sněhovým hřebenem a lehký mix jako třešníčka na závěr – to vše trvající 6 hodin hore a o půl hodinky méně dole. Následné nabalení spacáků a dalších serepetiček a ještě dalších 1500 vražedných metrů sestupu dolů. Nemít hůlky, tak na mně moje kolena podají trestní oznámení.
Suma sumárum – týden ve švajcu, dva slušné kopce – řekl bych, že to byla poctivá a vydařená šichta ?
. . . F O T O G A L E R I E . . .
V průběhu cesty jsme se dohodli, že na Matterhorn půjdeme pro nás nejlehčí variantou, tudíž hřebenem Hörnligrat. Jak jsme v pondělí ráno vyjeli, tak jsme v úterý ráno vyšli na chatu Hörnli hütte a následující den časně ráno vyrazil k vrcholu. Vršku jsme dosáhli pouze dva, ze čtyř účastníků zájezdu, v pravé poledne a se setměním jsme byli zpět u naših stanů. Usínání nám zpestřila noční vrtulníková záchranka zabloudivších opozdilců ve stěně. Borci to s těma vrtulníkama fakt umí.
Ve čtvrtek ráno jsme sešli zpět do Zermattu, kde jsme se připojili k druhé části naší výpravy, jež vyšplhala na Mater z Talijánské strany. Zde jsem poprvé uslyšel o plánu výstupu na Weisshorn. Pro zichr jsme se šli informovat, kolik koštuje vláček na Monte Rosu, a protože cena zpáteční letenky byla 80 CHF – bylo rozhodnuto, kudy se následující dny budou ubírat naše kroky.
Páteční ráno nám zpestřili neznámí lapkové, kteří si přivlastnili naše franky, takže jsme se na odchodu trochu opozdili, díky vyplňování policejních záznamů. Toho dne nám v cestě stálo „jen 1500 m“ převýšení, které jsme prubli za 4 hodinky poctivého šlapání. Ustlali jsme si v kamenných hnízdech nad chatou Weisshorn hütte a nedočkavě vyhlíželi ráno a příchod vůdců, jejichž kroky jsme chtěli následovat. Samotný výstup byl pestřejší, když jej porovnám s Matterhornem – přechod přes ledovec, úzká skalní cestička, příkrý sněhový svah, málo míst k jištění, klasický kamenolom, hřebínek s trojkovými výšvihy, závěrečné nekončící šlapání sněhovým hřebenem a lehký mix jako třešníčka na závěr – to vše trvající 6 hodin hore a o půl hodinky méně dole. Následné nabalení spacáků a dalších serepetiček a ještě dalších 1500 vražedných metrů sestupu dolů. Nemít hůlky, tak na mně moje kolena podají trestní oznámení.
Suma sumárum – týden ve švajcu, dva slušné kopce – řekl bych, že to byla poctivá a vydařená šichta ?