Adidas-Continental Beskydská sedmička 2013

Mám za sebou svojí již třetí Beskydskou sedmičku, tentokrát sice neúspěšnou, ale v mnoha věcech velice poučnou. Loni jsem se díky účasti na Mistrovství světa v Adventure Race rozhodl šetřit síly a na start se nepostavit, letos to byla situace zcela opačná. Pár dní před Sedmičkou jsem se vrátil z UTMB, sil moc nebylo, přesto jsme to však chtěli s Jakubem zkusit a poprat se s ohromnou konkurencí o co nejlepší umístění. Jakub běžel mimochodem ve Francii taky, navíc hlavní závod (168km/9600m), ten sice nedokončil, přesto měl v nohou stejně jako já nějákých 100km. Takže jsme na tom byli zhruba stejně a úspěch na B7 byl spíš loterií, buď to vyjde nebo nevyjde.
V pátek jsme se se štěstím vyhli zdlouhavému cestování na start vlakem a dorazili jsme do Třince s pohodovým předstihem, bez mačkanic a davu. Na startu se v deset večer sešlo přes tři tisíce lidí, všichni nahecování a odhodlaní zvládnout celou trasu v co nejlepší čase. Od startu se běželo velice rychle a díky tomu, že se nikdo na žádný velký závod nechystá, se daly očekávat velice rychlé časy. Nemá moc cenu rozebírat jak se běželo, protože mě osobně bolely nohy už na startu, takže stručně a jednoduše.
Asi po deseti kilometrech jsem zlomil hůlku, nikdy jsem nechápal jak se to někomu může stát, už to tedy chápu, prostě se zapřeš a rup, je po ní. Takže slušné vyhlídky, největší kopce bez holí s parťákem na gumě. Nějak to šlo, místy nás to bavilo, místy to byl vopruz, ale drželi jsme se. Na občerstvovačkách jsme se moc nezdržovali a drželi jsme i docela dobré tempo, na Lysé jsme byli v 3:23 hod s asi půl hodinovou ztrátou na vítěze a v duchu si plánovali čas kolem 13-14 hodin. Seběh na Ostravici a následný výstup na Smrk a seběh na Čeladnou se nám povedl asi nejvíce, několik dvojic jsme předběhli a prokousávali se pořadím dopředu. Zásadní byla však cesta směr Kněhyně, sil už jsem neměl na rozdávání a práce s gumicukem bez holí byla nemyslitelná, tempo pokleslo, nohy už jít nechtěly a hlava taky ne. Takže bez nějákých emocí nebo dlouhého zvažování jsme závod zabalili a došli si Ráztoky na autobus, který nám jel naštěstí skoro hned.



Toť tedy letošní B7, přístí rok, pokud budu mít to štěstí a vylosují mě na UTMB CCC sedmičku rozhodně vynechám, nejsem totiž takovej frajer jako Zbyňa Cypra, který dokázal zregenerovat po náročném UTMB a bojovat o vítězství, to mu sice o tři minuty uniklo, přesto zaběhli s Petrem Vabrouškem výborný čas a dali do toho určitě všechno. Největší gratulace však patří Pavlu Štrynclovi a Jaroslavu Balatkovi, kteří ukázali všem záda a doběhli si pro vítězství na letošní B7 v čase 11:49.14 hod!!! Úplně největší gratulaci si však zaslouží všichni, kterým se podařilo absolvovat celou Beskydskou Sedmičku a dojít v limitu do cíle.

Sedmičkou jsem zakončil tři měsíce trvající kolotoč závodů a nekonečného cestování, bude následovat pořádný odpočinek a příprava na další závody. Prvním větším ultra bude v prosinci tradiční Pražská stovka, která slaví letos 20 let a při této příležitosti je nachystána královská trať 145km/5200m.