Ledy Zamkovského chata
(Jenda)
Ze své první zkušenosti s ledovým lezením jsem byl velice nadšen, a když se naskytla možnost jet opět na ledy, tak jsem ani chvíli neváhal. V sobotu 22.ledna v 5 hodin ráno vyrazila naše devítičlenná výprava z Frýdku-Místku od Tesca směr Slovensko. Po deváté hodině jsme byli ve Starém Smokovci, z něhož nám jela zubačka na Hrebienok. Z Hrebienku jsme se s plnou polní vydali na Malé Zahrádky, které jsme vylezli jednou a přesunuli se na bezejmenný led kousek vedle Velkých Zahrádek, kde jsme blbli až do pozdního odpoledne. Toho dne bylo poměrně mrazivé počasí a led se celkem hodně lámal. Poté následoval přesun na Zamkovského chatu, kde jsme měli zařízené ubytování.
(Zamkovského chata leží na začátku Malé Studené doliny)
Následujícího dne vypadalo počasí velmi slibně, čehož je důkazem níže uvedený panoramatický snímek, avšak opět se potvrdilo pravidlo, že se počasí na horách mění z hodiny na hodinu. Při příchodu pod Dolní Grószův led, jež byl toho dne naším cílem, nás přivítal nepříjemný tatranský vítr se sněžením, který nám úspěšně kradl teplo z pod oblečení a většina z nás klepala kosu. Proto jsme se tam moc dlouho nezdržovali a upalovali zpět na chatu, kde jsem doufal, že si prohřeju kosti teplou sprchou. (jak najivní - toho dne tekla pouze studená a hodně studená voda: ). Večer byl ve znamení vyprávění historek a nezřízené legrace.
(Slavkovský štít 2452 m.n.m.)
("základní tábor" pod Dolním Grószový ledem)
Poslední den byl lezecky nejvýživnější, bylo sice pod mrakem, ale zato nefoukalo. Lezli jsme tři cesty na Ľadu v zákrutě jinak taky nazývaném Trenažér, jež je schovaný v lese asi 20 min chůze z chaty.
(kdo si hraje nezlobí)