ADIDAS 24 HODIN NA LYSÉ HOŘE 2013

Hned na úvod jedna zásadní otázka, proč jsem se rozhodl startovat na LH24 a nejel na zimní ME v AR do Polska?
Tyhle dva závody se prostě kryjou, nebo jsou týden po sobě a nikdy to termínově nebude sedět tak, aby se dal podat na obou těchto akcích plnohodnotný výkon! Po Pražské stovce 2012 jsem se musel rozhodnout, jestli pojedu na AR do Polska nebo nebo jestli poběžím LH24. Loni dostalo Polsko přednost před LH24, letos tomu bylo prostě naopak, navíc jsem se cítil běžecky dobře a chtěl jsem se doma ukázat.




Před závodem se všude možně spekulovalo jak se s tím vypořádá náš nejlepší ultravytrvalec Daniel Orálek, kolik kol dá vítěz a jestli bude velký mráz a podobně. Sám jsem moc dobře veděl co mě čeká, že to bude těžký závod a že tady rozhodne hlavně taktika.

Bylo jasné, že 13-14 okruhů je reálných, jen to nepřepálit! Schválně jsem se na startu zařadil do davu a v klidu si závod začal. Když jsem chvílemi viděl čelo kde byl Dan Orálek, říkal jsem si, jestli to hodlá celé takto běhat, tak to klobouk dolů. Moje taktika a zásada byla, že jsem šel do všech kopců a prudkých stoupání rychlou chůzí, klusal jsem všechny roviny (no byla tam jen jedna, ten dlouhý traverz) a pořádný běh jsem vždy rozbalil při seběhu dolů. Tuhle taktiku jsem dodržel skoro celý závod, krom posledního kola, které jsem už šel opravu výletně.
Těžko popisovat detailní průběh závodu, pořád se kroužilo dokola a pořád nahoru a dolů. Vyberu asi ty nejzásadnější momenty a chvíle, které rozhodly.

Všechny favority jsem nechal na startu běžet, postupně jsem je dohnal vyrovnaným temmpem ve stoupáních, či na traverze. Dana Orálka jsem dotáhl na severní sjezdovce a běžěl s ním až k Sepetné.

Do druhého kola jsem šel rovnou bez nějáké přestávky, měl jsem to proplánované tak, že si pití a jídlo doplním vždy po třech kolech a najednou nikdo za mnou. Od té doby jsem si šel v podstatě svůj závod.


Další okruhy byly o dost těžší v tom, že se všichni závodnící po okruhu ,,roztrousili,, a já musel pořád někoho předbíhat, po rovině a z kopce to byl ten nejmenší problém, vždy stačilo říct prosím-pozor-zleva a já se mohl řítit dál. Problém to však byl v těch prudkých stoupáních, bylo tam málo místa a moc lidí, mnohdy mi nezbylo nic jiného než to prostě krosit bokem mimo stopu, což bylo hlavně v noci strašně na těžké.


Základem úspěchu bylo rychlé a kvalitní depo na Sepetné. Tímto musím moc poděkovat bráchovi Kubovi a rodičům, kteří mi dělali servis i v pozdních nočních a ranních hodinách. Za celý závod jsem u Sepetné strávil cca 20 minut.


O svém náskoku jsem byl někdy informován, ale v prvních hodinách jsem to vůbec neřešil. Tak nějak více jsem se o to začal zajímat až kolem půlnoci a ráno. Tak podle všech to bylo o celé kolo a ještě něco. Super představa, to už do toho nemusím tolik bušit, říkal jsem si. Postupně jsem tedy začal ubírat, samozřejmě, že síly už taky docházely, navíc v noci ten vítr a mráz a taky už mi to tak trochu začínalo lézt krkem.


Jídlo a pití, tohle hodně lidí zajímalo, co jsem celý závod jedl a pil. Takže jelikož jsem si to všechno pečlivě chystal, vím přesně kolik čeho padlo.

Z jídla to byly 2 sáčky gumových medvídků, 2x Mila, 2x Kinder Bueno, 1x Kávenky, 2x Exelent od Nutrendu, Chipsy, Hermelín, Hovězí kabanos, 2x teplá polévka

Z pití to byly cca 3 litry ionťáku, cca 2 litry coly ředěné vodou, litr teplého čaje, 2x Redbull a 2x Nutridrink.

Co se týče té slavné chemie, tak jsem měl 2x Magneslife a 2x tabletu proti křečím Anticramp od Nutrendu. Kdo mě zná, tak ví, že gely a podobné věci nejím, protože se z toho pak poseru.

V konečném součtu se mi tedy podařilo na 11,4 km dlouhém okruhu s převýšením 764 m udělat 13 kol, což je v dalším součtu 148,2 kilometrů s převýšením 9932 metrů. Zajímavé čísla, každopádně zážitek, super zážitek, vítězství navíc doma, budu na to dlouho vzpomínat!