SkyRace Lodrino - Lavertezzo

Možností zaběhnout si SkyRace nemá člověk mnoho, a proto když mě oslovil Honza Havlíček s tím, jestli bych nechtěl jet do Lodrina, šly veškeré původní plány stranou. Na dalekou cestu do Švýcarska jsem se tedy vydal spolu s Robertem Krupičkou (vítěz loňského ročníku) a Honzou Havlíčkem, ostřílenými běžci - vrchaři, kteří už mají s podobnými běhy hodně zkušeností. Vyjeli jsme v sobotu ráno z Prahy, na místě jsme byli někdy k večeru, v neděli ráno nás čekal závod a hned po vyhlášení jsme zase nabrali směr ČR.



Tak tedy k samotnému závodu. Původně se mělo běžet z Lodrina přes sedlo Forcarella di Lodrino (2236 m.n.m) do Laverezzeta, tato trať měla mít 21 km, součet stoupání měl být celkem 2190m, součet klesání pak 1860m. Bohužel kvůli velkému množství nového sněhu nešlo přeběhnout sedlo, proto museli pořadatelé závod zkrátit a vymyslet náhradní trasu (potřetí v sedmileté historii závodu posobě). Na náročnosti to neubralo, ba naopak trať byla podle samotných pořadatelů ještě o něco těžší a to hlavně díky náročnému seběhu. Běželo se tedy z Lodrina přes Alpe Negros (1800 m.n.m) zpět do Lodrina. Startovalo se v neděli ráno po osmé hodině v Lodrinu u místní základní školy. První cca kilometr se běžel ještě po asfaltu, poté začalo asi šesti kilometrové stoupání. Ze začátku se to dalo ještě běžet, později však přicházely chodecké pasáže a bylo jich tedy opravdu dost! Poslední kilometr pod nejvyšším bodem stál opravdu zato, nejprudší pasáže byly odjištěny lany, takže jsme si tam i trochu zalezli, poslední část stoupání prostě o běhání moc nebyla.



Následoval seběh a když se řekne SkyRace nejedná se jen o ledajaký seběh, první část byla moc hezká a dost jsem si jí užíval, poslední kilometry před cílem však byly dost technické, kameny, bahno, schody atd. Člověk už měl nohy dost roztřískané a musel dávat bacha na každý krok, malá nepozornost byla hned potrestána pádem (Robert by mohl vyprávět, sám několikrát spadnul a já jsem se taky proletěl)

Každopádně závod byl po organizační stránce zvládnut na jedničku, na trase byly 4 občerstvovačky, takže se to dalo odběhnout v pohodě bez batohu či ledvinky. Značení bylo bezchybné, fáborky, značky(šipky) na kamenech či cestě. Jedinou povinnou výbavou zde byla větrovka.

Na start se postavilo asi přes sto běžců a výsledky už asi většina zná: