Zimní tábor - Popradské pleso

FOTOGALERIE

Při naší poslední zimní návštěvě Tater jsme zavítali do okolí Mengusovské doliny. Přístřeší nám poskytla Chata pri Popradskom plese. Na chatu jsme dorazili v pětičlenné sestavě ve středu večer, ubytovali se a stanovili plán na další den, jímž byl výstup na Satana.

Druhého dne ráno jsme valili k nástupu Mengusovskou dolinou, rozdělili se na dvě skupinky: dobrých (Já a Michal) a ještě lepších (Ivan, Simon, Michal) a vydali se k vrcholu. Naše lehčí varianta spočívala ve vylezení Satanova žlabu do sedla, odkud měl pokračovat dvojkový terén k vrcholu a zpět tou samou cestou, zatímco druhá grupa lezla obtížnější variantu na vrchol. Ve žlabu byl převážně pevný firnový sníh, do kterého se perfektně zasekávaly mačky. Občas jsme dostávali sady od nefalšovaného tatranského větru se sněhem. V sedle celkem fest fučelo a zanedlouho přišla hustá oblačnost se sněžením, což nám drobet zkřížilo plány. Zkusili jsme jít cca jednu délku směr vrchol, ale vzhledem k počasí a ne zrovna jistotě v jištění jsme to raději obrátili a začali sestupovat. Jak už to tak bývá, když jsme došli dolů, tak se vyjasnilo, což mi hodně podráždilo nervovou soustavu. Vzhledem k tomu, že jsme se na chatu vrátili kolem oběda, tak se mi nechtělo být do večera na chatě, takže jsme vyrazili na Chatu pod Rysy.


Jelikož ani naši zkušenější kolegové vrcholu nedosáhli, vinou špatného sněhu pod vrcholem, byl na třetí den opět cílem Satan. Tentokrát byla naše úderná skupina posílena o další borce a borky (celkem 6 lidí), s nimiž se nám podařilo vystoupit na vrchol.


Čtvrtý den mělo být škaredě a předpověď bohužel nezklamala. Já jsem měl chuť podívat se na vrchol Rysů. Při cestě na Rysy se nám vršek párkrát ukázal, ale povětšinou byl zahalen mlhou, jež by se dala krájet. S parťákem Michalem jsme společně došli do sedla nad chatou, kde Michal začal stávkovat, a tak jsem se šel o vršek pokusit sám, což se mi nepodařilo, a tak jsme se vrátili. V den odjezdu se šlo na Patrii, nastoupilo se žlabem, ale po asi 300 metrech žlabu se nám postavil do cesty třicetimetrový ledík a osud výstupu byl vzhledem k pokročilejšímu času zpečetěn. Led jsme si každý jednou vylezli a vzápětí na to sestupovali na chatu, ze které se kolem oběda odjíždělo s povinnou zastávkou v motorestu Dechtáre, kde se výborně vaří.


Shrnuto a podtrženo: za 4 dny pobytu na tatranském vzdoušku, jsme si připsali jeden faktický zářez na pažbě (Satan 2421 m. n. m.) a mnoho nových zážitků a zkušeností. Na první zimní lezení to celkem jde.