Adrenalin Cup 2010

Extrémní závod čtyřčlenných štafet 14. ročník Adrenalin Cupu je již minulostí. Pro mnohé začal až v sobotu, pro kapitány týmů a mnohé závodníky však již v pátek vpodvečer v hotelu Freud. Předzávodní meeting kolotoč registrací, placení, odevzdání nutných formalit, kontrola papírů od padáků a hlavně také výklad k tratím a organizaci závodu, to vše k takto velkému závodu jako je Adrenalin Cup patří.

Sobotní pošmourné ráno napovědělo, že tratě budou těžké a paraglidisté se asi opět jako loni kvůli počasí neproletí a proběhnou se kolem vysílače. Na start závodu se postavilo celkem 55 týmů z toho 7 ženských. V 10 hodin byla z hřiště na Ostravici odstartována běžecká disciplína a běžce čekalo náročné stoupaní, prudký seběh a nakonec opět stoupání na vrchol Lysé hory. Osobně jsem znal trať až po hotel Bezruč, pak už to byla pro mě velká neznámá a díky mlze jsem mnohdy nevěděl kde se vrchol právě nachází. Po úvodním stoupání a na sjezdovce jsem byl na 21. místě v sebězích a ve druhé části jsem ještě předběhl dva závodníky a na Lysé jsem předával na 19. místě v čase 1:22:59 hod.

Počasí se neumoudřilo a padáčkáře do vzduchu tedy opět nepustilo a po předání štafety museli běžet s výstrojí na zádech zhruba 300m kolem vysílače. Vynikající výkon předvedl Ivo, který zaběhl pátý nejlepší čas "Ráno na nás vytrvalo pršalo z nízkej oblačnosti zvanej "deka". Na bežných paraglidových pretekoch by piloti hádam ani nevstávali z postele, ale na Adrenalín Cupe sme na Lysej hore v hmle, daždi a silnom vetre dúfali v zlepšenie. Nakoniec sme sa len prebehli okolo vysielača." Poté se vysílačkou hlásily časy dolů na ostravické hřiště a bikeři byli takto nadálku posílání podle pořadí na trať.

Na bikery čekala náročná trať ve výjezdech i ve sjezdech, kde musel člověk dávat pozor, aby neudělal nějákou chybu a nespadl nebo v horším případě nechytl defekt, což by znamenalo výrazný propad pro celý tým."Jelo se mi dobře, začaly mě sice bolet záda a ve sjezdu i ruce, ale nohy jely dobře" podotkl ke svému useku Milan, který zajel dvacátý nejlepší čas.

Pod výpustí přehrady Šance se předávala štafeta kajakáři. Trat bola paradna, velmi pekna rieka a slalomova trat celkom narocna, najvacsi adros som mal asi na starte ked zahlasil organizator ze sa blizi nas bajker s cilom 28 a ja som v panike hladal prilbu ale nasledne preplavanie rieky a skok s rampy na bandaske do vody ma dostatocne prebral :) najhorsi bol dobeh do ciela, takto hodnotí svůj úsek Rado který dovedl naši štafetu na skvělé 16. místo.