Salomon-Continental Beskydská sedmička

Salomon-Continental Beskydská sedmička, exrémní přechod Beskyd Javorník - Javorový, Mistrovství České republiky v horském maratonu dvojic, 90 kilometrů a limit 30 hodin, tak by se dal stručně charakterizovat tento náročný závod tady u nás v Beskydech.

Součet nadmořských výšek všech 7 hlavních vrcholů Beskyd
Hlavní vrcholy Beskyd v závodě:
Radhošť 1129m + Čertův mlýn 1205m + Smrk 1276m + Lysá hora 1324m + Travný 1203m + Ropice 1082m + Velký Javorový 1031m = 8250m

V pátek se sešlo v místě startu, na frenštátském náměstí asi přes 2500 odhodlaných lidí, kteří ve 21.OO hod. vyrazili(vyběhli) vstříc beskydským vrcholům. Někteří šli do závodu s myšlenkou na bednu a přední umístění, většinu startovního pole však tvořili hobíci, kteří chtěli dojít v limitu do cíle.

Já se na start postavil se svým parťákem Márou Navrátilem, a i když jsme měli pouhé dva týdny po náročném Czech Adventure Race, měli jsme ambice na ty nejvyšší příčky (Mára skončil na loňském ročníku s HOnzou Kotykem na absolutním druhém místě!)
Start proběhl celkem v klidu, žádní uprchlíci, celé se to rozběho tak nějak rozumně a od začátku jsme se pohybovali na čele závodu spolu s nějvětšími favority. Z Frenu na Javorník ,seběh na Pindulu, stoupání na Radhošť, seběh na Ráztoku a opět stoupání na Pustevny, kde se už to začlo docela trhat, běželi jsme si svoje, Mára sice cítil ještě únavu a do kopců to nebylo ono, ale i tak byla ztráta na první pár minut. Na Podolánky jsme doběhli pátí se ztrátou kolem deseti minut na první tým. Čekal nás výstup na Smrk po červené, seběh na Ostravici a poté stoupání na Lysou, takový mezník závodu, polovina trati, která byla pro mnohé zlomová. Beželo se mi super, párkrát jsem Márovi ulehčil a nesl mu do stoupání batoh, ale jinak žádné větší krize, jen ta ztráta narůstala víc a víc, na Lysé to bylo už dvacet minut na prvního! Nezbývalo než pořádně bušit dál a rvát se o co nejlepší umístění. Seběh do Krásné byl už dost drsný, nohy už trochu začínaly bolet, a nás čekal ještě Travný, seběh do Morávky, pak na Ropici kde už jsme mimochodem byli spokojeni s pátým místem avšak...ohlédneme se a kde se vzali, tu se vzali triatlonisti, tým se kterým jsme se potkali při stoupání na Smrk. To byla teda situace, už jsme měli celkem dost a chtěli si to v klidu dojít do cíle a oni nás předběhli. Vypadali, že to myslí vážně, běželi vcelku lehce a začali se nám vzdalovat. Zlom nastal při seběhu poslední sjezdovkou do Řeky, kdy jsem Márovi řekl, že prostě šestí nebudem a že je musíme dát, protože by nás to pak hodně mrzelo. Vzali jsme za to teda pořádně a do teď nechápu, kde se ve mě vzala ta odvaha napálit ten seběh a bezhlavě sprintovat po té nejprudší sjezdovce orazit kontrolu. Opět pátí, tak snad to už udržíme, říkám si. Závěrečné stoupání na Malý Javorový bylo dost brutální, v nohách skoro devadesát kiláků a nás ještě čekala nelehká cesta do cíle, navíc s týmem v zádech. K naší radosti jsme tímto rychlým tempem dohnali čtvrtý tým (Romana Baláže s Rosťou Filipcem, který se i přes zranění vypořádal s tratí neuvěřitelně a patří mu uznání!) Tak tenhle tým jsme nakonec taky předběhli a do cíle na Malém Javorovém jsme doběhli na absolutním čtvrtém místě a třetím v kategorii 40-50 let! Unavení, ale spokojení, protože tahle brambora byla opravdu vydřená a třetí místo v kategorii nebylo taky zadarmo.