(Ninaj)

29.8.2014

Na letošní, po červnovém MS, druhý výlet do Chamonix na Cécéčka jsem se hodně těšil a chtěl jsem zde udělat nějaky hezký výsledek, který by odčinil to loňské cílové trápení. Do závodu jsem šel s takovým zajímavým pocitem, protože to byl první zahraniční závod, na jehož start jsem se postavil již podruhé a měl jsem kompletní přehled o tom co mě čeká a nemine. Nádherné a pohodlné ubytování poblíž Chamonix (moc děkuji Michaelu Dobiášovi), prezentace, dopingová kontrola (pro mě něco zcela nového, ale moc zajímavého), klidné přípravy na start a ideální předpověď počasí pro závod - vše vycházelo podle plánu!

Systém ogranizace na UTMB je zcela bezchybný, ranní přesun autobusy tunelem pod Mt. Blancem na start do italského Courmayeur, poslední přípravy v zázemí zdejšího stadiónu a velkolepý start - prostě to nejlepší co si může milovník podobných závodů přát. Když se člověk podívá na profil CCC je zcela jasné, že první polovina se musí jít hodně zadrženě, protože jsou tam dva velké a nepříjemné kopce s docela velkým převýšením, druhá polovina se zdá být v pohodě a dá se tam toho hodně naběhat, ale zdání klame, ty kopce dají ještě pořádně zabrat. Když si to však člověk dobře rozvrhne, zvládne tento závod v dobrém čase levou zadní :-) A přesně taková taktika se mi podařila plnit až do poloviny závodu, kde jsem si začal uvědomovat, že je něco špatně!

V době, kdy jsem si říkal, že už bych mohl začít závodit a něco v té druhé polovině pořádně naběhat jsem se začal cítít čím dál hůř a hůř div, že jsem to nehodil.
A tenhle pocit, ten já moc dobře znám, stačí se moc přepít vody a ještě hůř napít se nějaké vody, která teče z horské loučky a žaludek je v pr.deli! Měl jsem v nohách více než šedesát kiláků, pohyboval jsem se někde kolem dvacátého místa a najednou jsem veděl, že je po závodě, spíš tedy po dobrém výsledku, protože dostat se z téhle šlamastiky znamená dojít na občerstovačku, sednout si - něco teplého, čaj,polévka a trochu pořádného jídla. Trochu motivace mi dodal při výstupu na La Giéte Zdeněk Kříž, který běžel parádně a moc jsem mu přál, aby mu síly vydržely až do cíle! Pro mě byl tento úsek bohužel konečnou, jakmile tady člověk vypadne z tempa, začne peklo, cesta neubíhá, vše se táhne a je daleko, soupeři vás začnou předbíhat jako na běžícím páse a totálně vás to štve, protože vám tělo nedovolí běžet... A tak jsem tedy došel na 72 kilometr do Trientu a snažil jsem se dát aspoň trochu do kupy. Stačilo mi dvacet minut a bylo jasné, že se do Chamonix svezu autobusem...Bohužel i takové stinné stránky mají dlouhé závody v horách, ale na druhou stranu kdyby bylo vše dokonalé a vycházelo podle plánu, byla by to časem nuda :-)

Štěstí už jsem si letos vybral jinde a tentokrát se mi tady nedařilo, dařilo se však Zdeňkovi, který doběhl na skvělém 12. místě - což je myslím jeden z nejlepších výsledků na závodech UTMB!

Vím, že závod hodně lidí sledovalo a fandilo mi, za což samozřejmě moc děkuji, ta podpora zejména na FB pomůže hodně na psychice a předstarovní pohodě :-) Poděkování patří také mým hlavním partnerům pro tento závod - PAMIR7000, Salomon, Salomon-run.cz, Suunto, Sportique a SLS.