Rock Point - Horská výzva

Druhý díl letošní Horské výzvy nás zavedl na Šumavu. Startoval jsem zde opět s parťákem Kubou Řídelem a hned po startu se začala plnit všechna moje očekávání, běželo se rychle, všude bylo mokro a bloudilo se, sice né moc, ale jeden kufr, druhý, třetí a hned je dvacet minut v pr.eli! Od začátku se na čele vytvořila skupinka několika silných dvojic a favoritů: Cypra-Vabroušek, Najvert-Svoboda a my...



Až do padesátého kilometru to byl klasický závod, ty dvě dvojice nám pořád utíkaly, my je zase doháněli, v duchu už jsem byl spokojen se třetím místem. Na Kubovi jsem viděl, že už toho má dost a za náma jsem tušil docela velkou mezeru. Když jsem však na čtvrté občerstvovačce zjistil, že jsou oba týmy jen pár minut před námi, věděl jsem, že do toho musíme ještě jít a zkusit to! Hned při následném seběhu jsme dohnali Standu a Toma, když napravovali svůj kufr. O pár metrů dál ve stoupání vidíme Petra a Zbyňu, máme to asi dvacet kiláků do cíle a vypadá to, že se bude bojovat až do konce! Místo souboje přichází nachvíli spolupráce při hledání správné trasy, po chvíli však začíná to opravdové závodění, ten stav kdy nohy už bolí a nechtějí, ale odhodální bojovat je silnější.



Obvykle mám rád, když se závod rozhodne už dřív a ne až v závěrečných kilometrech, člověk má po padesáti kilometrech už dost startostí sám se sebou, natož nahánět se ještě s jinými týmy...Situace však nedala jinak a bylo třeba bojovat. Snažil jsem se Jakuba pořád nějak namotivovat a držet co nejpřijatelnější tempo, protože poslední kilometry se vždycky hodně táhnou a jakmile to člověk přežene, zadře se a je po souboji. Ani nevím jak, ale napadla mě jedna hláška, kterou jsem hned pronesl: ,,Kubo, představ si, že příjdeš v pondělí ráno do práce a řekneš: porazil jsem Vabrouška,,.



Tohle si Kuba vzal asi hodně k srdci a od té doby jsme se rozběhli a běželi vstříc boje o první místo! Standa s Tomem už začali znatelně ztrácet a ve stoupání na asfaltce před Kvildou už jsme je neviděli, zato jsme pořád viděli Zbyňu s Petrem, ale ne a ne ukrojit něco z jejich malého náskoku. Na Kvildě jsme na ně ztráceli přes dvě minuty, zdrželi jsme se zde asi dvacet sekund a běželi dál. Čekalo nás posledních pár kiláků zvlněného terénu. V jednom táhlem stoupání jsme ještě uviděli Standu s Tomem což nám přidělalo trochu vrásek, protože jsme mysleli, že už jsou vyřízení...V předposledním seběhu do toho dáváme všechno a při výběhu z lesa do závěrečného krátkého stoupání před sjezdovkou jsme jen pár metrů od vedoucí dvojíce, snažíme se přidat, běžíme, ale už to prostě nejde a náš velký finiš nedotáhnem do vítězného konce..Dobíháme druzí, dvě minuty za Zbynďou a Petrem, zničení, ale přesto nadmíru šťastní a spokojení. O šest minut později přibíhají jako třetí Standa s Tomem.



Z celého našeho závodu na Šumavě tedy plyne ponaučení: Nikdy to nevzdávej a bojuj až do konce, i když to vypadá, že už jsi vyřízený! Timto děkuji klukům za parádní souboje, Petrovi za SLS návleky ještě před startem a Kubovi za statečný a týmový výkon! V Krkonoších naviděnou :-)


Foto: Jakub Cejpek, www.cejpek.com