(Ninaj)

7.-9.12. 2010 Praha Modřany

vítězí Jan Zemaník a Jakub Řídel - 15:06 hod

Pražská stovka, tradiční a v posledních letech stále více popularní český ultra-trail, který díky výborné organizaci a každoročně zajímavé trase láká velice kvalitní závodníky. Jinak tomu nebylo ani letos, kdy se na startu sešla silná konkurence nejen česká, ale i zahraniční. Startoval jsem zde v roce 2010 a 2011 a pokaždé jsem tu předvedl dobrý výsledek, loni jsem zde dokonce výhral spolu s Valachy Rosťou Filipcem a Zbyňkem Cyprou. Letos jsem na startu opět nechyběl, přeci si nenechám ujít takovou akci!

Do Modřan dorážím už kolem 17 hod, následuje registrace, takové to klasické balení na závod a přesun do okolí cyklostezky , kde se uskuteční ve 22 hod start. Všechny hospody kolem praskají ve švech, je těžké najít místo, ale daří se to v místní pizzerii, kde si davam něco teplého před startem. Blíží se desátá a už se to na startu pořádně štosuje, je pořádná kosa, už ať běžíme, říkám si!

Konečně to Olaf odstartoval, hurá do toho, trať je hodně běhavá, hlavně na začátku se běží několik kilometrů uplně po rovině, takže je třeba dát si pozor na tempo. Vyčleňuje se početná skupinka borců, takoví ti, co to asi celé poběží, respekt!!! Prvních šest kontrol je hodně blízko sebe, s ničím není problém, až na jeden kufr, který se mi pořádně vymstil. Zaběhl jsem si sice asi jen 300 metrů, ale při následném dobíhaní soupeřů jsem přebíhal nějáké zmrzlý potok, led se se mnou prolomil a já se tak napůl vykoupal, v tom mrazu to na mě zmrzlo, nohy, ruce, prostě povedený začátek. Dělat se s tím dalo jediné, běžet co nejrychleji a zahřát se. Po cca 15 km jsem tam, kde jsem chtěl být, na čele, s dalšími několika borci, včetně Honzy Havlíčka, který byl považován za jednoho velkého favorita. Postupem času se však naše skupina výrazně redukuje, běžím s Kubou Řídelem, kecáme kecáme až běžíme úlně osamoceni. Kuba je místní, zná to tady a navíc má svůj super stroj, který nám hlídá trasu. Mráz je asi veliký, pití v camelbacku mi bylo na nic, protože mi to někde v hadičce zamrzlo, v láhvi jsem měl ledovou tříšť, z gumových medvídku se stali ledoví medvíci, z magneslife byl nanuk, mokré rukávy zmrzly natolik, že jsem je ani přes hodinky nepřehrnul, jo to jsou ty okamžiky, na které se nezapomíná. Do Pikovic, 60 kilometr dobíháme s Kubou s několika minutovým náskokem, berem rychle papír na denní část a co nejrychleji běžíme dál. Cesta je cca kilomter stejná, takže vidíme soupeře, náskok je to slušný, ale na takovém závodě neznamená nic!

Koukám do papírů za dalších cca 18 km na 78 kilometru je prodejna potravin, tam si dáme něco teplého. Dobrá motivace, stále držíme dobré tempo, opravdu se nenudíme. Všude je tma, vyhlídku Máj si moc neužívám, dost mi mrznou ruce, už ať je další kontrola! Dobíháme do oněch slavných potravin, čaj ještě není - musíte se chvíli počkat, koupit si něco? bohužel nemáme na vrácení...Jenže my běžíme až do Prahy, jsme první a nemáme čas, ztrácet čas, takže běžíme dál! Začíná se rozednívat, vzpomínám si a Kuba potvrzuje, že tuhle část jsme běželi i loni, taková krásná dlouhá běhavá část kolem Vltavy. Ubíhá to rychle, občas kouknu do papíru na kolikátém kilometru jsme, kdy bude kontrola a tak podobně. Za náma pořád nikdo nadohled, zřejmě si to nechávají na závěr, blíží se stý kilometr, další kontrola v hospodě, potkáváme zde Olafa, dle jeho slov máme víc než půlhodinový náskok, to je dobré, ale ještě to nic neznamená! Je zde možnost si dát polívku, ale zase na ní čekat, dáme si jí v neděli někde v Praze říkám Kubovi, berem jen Colu a rychle pryč.

Čas máme dobrý, spíš bych řekl přímo luxusní, dalo by se to dát kolem 14 hodin, shodujeme se. Čeká nás však ještě kus cesty, přes dvacet kiláků a to není málo! Navíc se tu asi někdo posral v kině, protože jít po zeleném psaníčku tím krásným potokem je fatk super, já už se namočil na začátku a teď zase? Ale ne Olafe, ten úsek byl moc super a byl krásným zpestřením! Dostáváme informaci že máme pořád velký náskok, už tolik neběháme, nohy jsou už přece jen trochu na sračky a ti za náma na tom nebudou o hodně lépe. Myšlenkama už jsem v Modřanské rokli, jenže je to ještě pořádný kus, moc mi to už neubíhá, spíše se to vleče, posledních 8 km je nekonečných, navíc přichází ty Olafovy bílé šipky, které nás pořád někam vedou a vedou, ale zaručeně dovedou. Konečně jsme v té mé oblíbené rokli, poslední kopec, poslední kontrola, Olaf tu na nás čeká, gratuluje nám, už jen asi kilák přes sídliště a jsme tam... Jsme tam, po 15 hodinách a 6 minutách, trochu na sračky, ale první a spokojení, moc nás zajímá kdo a kdy doběhne za náma. Uplynula hodina a do cíle dobíhá třetí Zbyněk Cypra, za ním bratři Skripníci a další další...

Poděkování patří Olafovi za skvělou organizaci a parádní trasu, Kubovi za skvělou spolupráci na trati (sám bych nikdy takové tempo neudržel) a dále také všem, kteří mi drželi palce!